Havraspárská věž, ve které sídlí i samotná společenská místnost moudré z bradavických kolejí, se nachází na západní straně bradavického hradu. Vstup na točité schodiště vedoucí ke dveřím do havraspárské věže vychází z pátého patra hlavních chodeb Hogwarts. Málokdo ovšem ví, že Rowena domov své koleje na hradě vystavěla podle věžičky, která jí byla nejmilejší v rodinném zámku Havraspárských. Zde, v těchto prostorách, září přímá inspirace pro útočiště všech Roweniných následovníků.

Na vrcholku spirálovitých schodů spočívají jednoduché dubové dveře, které nemají žádnou kliku ani klíčovou dírku. Jsou opatřeny jediným očarovaným klepadlem ve tvaru orla. Pro vstup do místnosti je nutné zaklepat na dveře, čemuž následuje otázka orlího klepadla. Pakliže je student schopen tuto otázku zodpovědět správně, je mu umožněno vstoupit. Pokud se mu nezadaří, musí před dveřmi vyčkat do příchodu některého havraspárského spolužáka, se kterým se pokusí znovu přijít na správnou odpověď.

Tím Rowena zajistila všem svým svěřencům, že se budou neustále něčemu učit, neustále nad něčím přemýšlet. Zároveň se havraspárští studenti naučili osvojovat si vytříbenou paměť, neboť zapomenout něco ve společenské místnosti a nemoci se pro to vrátit, když byl člověk ve spěchu a neuhodl hádanku klepadla, bylo velice nepříjemné. Tato prostá klepadlová zábrana dokázala udržet mimo havraspárskou místnost všechny krom havraspárských již téměř tisíc let.

Mezi otázky orlího klepadla se v minulých letech řadily například následující:

Co bylo dřív, fénix nebo oheň?
Kde je zakopaný pes?
Odkud pramení moudrost?
Co je to nekonečno?
Havran nebo orel?
Kolik ovomantů je potřeba na vyvěštění budoucnosti ovomantického věštění?
Co by měl každý havraspárec vidět v Zrcadle z Erisedu?
Kam se ztrácí myšlenky?

Po průchodu dveřmi se dotyčný dostává do vzdušných prostor havraspárské společenské místnosti. Jde o rozlehlý kruhový sál s elegantními klenutými okny, která shlížejí dolů na školní pozemky – na jezero, na Zakázaný les, na famfrpálové hřiště a do zahrad Bylinkářství. Traduje se, že havraspárská věž skýtá jeden z nejohromivějších výhledů na celém hradě a dopřává svým obyvatelům fantastický výhled na okolní hory.

Interiér kolejní místnosti je proměnlivý a za léta od Roweniny smrti již několikrát změnil svou podobu. Některé věci však přetrvaly a zachovaly se po celá staletí. Mezi ty se řadí již charakteristický koberec v barvě půlnoční modři a kupolovitý strop s vyobrazením noční oblohy a hvězd symbolizujících havraspárské nebe. Kolem oken jsou pověšeny závěsy z jemné tkaniny v odstínech tmavě modré a bronzové.

Největší pýchou havraspárské kolejní místnosti je vysoká socha Roweny z Havraspáru z bílého mramoru, která stojí při vstupu na schodiště vedoucí do dívčích a chlapeckých ložnic. Celkově je místnost vzdušná, avšak útulná, s bezpočtem malých či větších knihoven, stolků, křesílek, koberečků a polštářů. Zbytek zařízení místnosti se mění v závislosti na osobnostech, které ji právě obývají. Záliba každé havraspárské duše se nějakým způsobem projeví na celkové vizáži kolejního sálu. Pokud v daný moment studuje na hradě havraspárský student se zálibou ve výtvarných činnostech, utvoří se v některé části místnosti malý ateliér. Pakliže Havraspár obývá blázen do vznešeného umění ovomancie, věštění z vaječných žloutků, je mu uzpůsobena sekce s romantickým nádobíčkem a klidnými vibracemi pro možné soustředění na věštby. A tak dále.

Říká se, že v Havraspáru se vyskytuje obrovské množství jedinců, které zbylé osazenstvo hradu vidí jako podivíny. Havraspárští jsou však k takovým osobnostem velice otevření a nejsou odrazováni lidmi, kteří jsou odlišní; ba naopak, velice si jich váží. Rowena lpěla na vědomostech a bystrosti, ale pokud byly tyto dvě kvality propojeny s kreativitou, originalitou a unikátním pohledem na svět, plesalo její srdce ještě více. Mnoho až geniálních kouzelníků pocházelo z řad Havraspáru.

Řada z těchto čarodějů přispěla kouzelnické společnosti svými vynálezy. Za pozornost jistě stojí jména jako Perpetua Fancourt, vynálezkyně Lunoskopu, Laverne de Montmorency, význačná průkopnice nápojů lásky, a Ignatia Wildsmith, vynálezkyně Letaxové sítě. Mezi slavnými havraspárskými Ministry kouzel je Millicent Bagnold, která byla při moci tu noc, co Harry Potter přežil kletbu Pána Zla, a která hájila následné kouzelnické oslavy napříč celou Británii slovy: "Dožaduji se našeho nezcizitelného práva flámovat." Členem Havraspáru byl rovněž Ministr Lorcan McLaird, který byl naprosto brilantním čarodějem, ale dával přednost komunikaci prostřednictvím vyfukování dýmu z konce svojí hůlky. A to není ani třeba zmiňovat Urica Ujetého, který nosil jako klobouk medúzu a dodnes je pointou mnoha kouzelnických vtípků. Takové a další excentrické výjevy a osobnosti je možné pozorovat po vstupu do kolejní místnosti.

Havraspárské ložnice jsou umístěné v malých postranních věžičkách vycházejících z hlavní věže. Každý student je obdařen postelí s nebesy a peřinami z nebesky modrého sametu. V noci mohou příslušníci modré krve naslouchat jemnému svistu větru, který se prohání kolem oken a je velice uvolňující.