Málokdo je obeznámen s faktem, že Rowena z Havraspáru byla obdařena silným architektonickým talentem a nadáním pro obdaření neživých předmětů magickými vlastnostmi. A ještě méně lidí ví, že to byla právě Rowena, kdo se zasloužil o neustále se měnící vzezření hradu Hogwarts, o jeho proměnlivé chování a vizáž takřka samostatného živého celku.

Roweniným mistrovským dílem však bylo beze sporu pohyblivé hradní schodiště, které, jak známo každému, kdo do Bradavic kdy vstoupil, má velikou zálibu ve svém věčném cestování. Jde tím pádem o velice aktivní cestovací způsob, se kterým jsou mágové obeznámeni v raném věku svých studií a který jim velice prospívá. Na rozdíl od mnohých jiných cestovních prostředků je totiž třeba být při používání schodišť neustále ve střehu. Svým neustálým měněním a temperamentní povahou nutí schody ty, kdo je využívají, aby zapojili hlavu, paměť a roztočili mozkové závity. Zkrátka opět kvalita, které si Rowena na svých svěřencích cenila nejvíce a kterou se snažila podporovat a rozvíjet. Účinky schodů na mysl hradního obyvatelstva byly natolik přínosné, že se záhy po smrti čtyř zakladatelů následovní ředitelé dohodli na tom, že začarují celý hrad proti možnosti přemisťování, aby podpořili tento hradní cestovní způsob a blahodárná pozitiva, která přináší.

Pokud se zrovna dotyční „cestovatelé“ nevztekají, když někam spěchají a schody se jim v tom snaží zabránit, většina z nich si trajdání do schodů užívá. Nejde totiž v žádném případě o rutinní činnost. I ředitelé Bradavic, kteří na hradě sídlili desítky let, se nechávali nejednou slyšet, že i po takové době jsou schody schopné je něčím překvapit a že se s nimi člověk nikdy nenudí. Někdy vás schody zavedou do nové, nepoznané chodby, jindy se seberou a odletí s dotyčným do úplně jiné, neznámé části hradu, která fosforeskuje podmořskými odlesky a o které nikdy nikdo nevyprávěl. Často si také schody vymýšlí různé zátarasy a překážky, které je možné překonat pouze pomocí logických a analytických myšlenkových postupů nebo nejlepšího magického umu daného čaroděje. Nebylo tedy neobvyklé, že studentovi po hodině formulí, ve které probíral kouzlo Aquamenti, vzplály schody před očima a on musel užít právě naučenou formuli, aby schody uhasil.

Bradavická schodiště naučila své uživatele tomu, že nejde o destinaci, ale o cestu, která k ní vede. Některé schody se propadají a musíte je přeskakovat, jiné čarodějům čapou po nohách, další je zase nakazí povzbuzovací kletbou. Některé se začnou neovladatelně chichotat, kdykoliv na ně stoupnete, a jejich smích se šíří postupně dalšími poschodími a patry po celém hradě, který se o pár chvil později svíjí v neovladatelných křečích řehotu.

V knihovně existují nikdy nekončící kroniky shrnující schodové příběhy v průběhu věků a člověku zůstává rozum stát nad tím, jak vynalézavé hogwartské schody vůbec jsou, jak dokážou svoje záludnosti během staletí obměňovat a přicházet vždy s něčím novým. Schody si žijí vlastním životem a kdykoliv se snažíte někam se na hradě dostat, musíte do tohoto života vstoupit, působit v tom pomateném světě a přistoupit na hru magických schodů. Jinak nikdy nevyhrajete a můžete se ztratit ve schodovém kontinuu.

Někteří na hogwartské schody a jejich temperament nadávají. Když začne pršet, některá z dřevěných poschodí začnou být náladová a demonstrativně navlhnou a začnou hnít, což nepřidá moc na náladě panu Filchovi, který to musí řešit, a to zase příliš nepotěší rozpoložení hradního studenstva, které musí snášet pana Filche. A od studenstva to chytnou profesoři rozčilení tím, jak studenti ve špatné náladě lajdačí na předmětech. Zkrátka se to šíří jako mor.

Mramorové schody jsou zase hrozně marnivé, a pokud některým z nich nedáte na schůdek francouzskou pralinku, obrní se kletbou, aby na ně nemohl nikdo stoupnout. Schody vedoucí do astrologické věže někdy chtějí pouštět do věže jen Býky a Kozorohy a zarytě odhání všechny Raky a Střelce. Jindy své volby změní a nikdo neví proč. Ve sklepení mají schody v oblibě plivat po kolemjdoucích mrvomízu, takže pak dotyční běhají po hradě jako čuňata a všichni se jim smějí. Některé schody jsou zimomřivé a mají tendence v zimním období kýchat, takže vystřelí toho, kdo na nich právě stojí, o poschodí výš. Jiné zase mají ve zvyku měnit teplotu bez ohledu na venkovní počasí, takže jedno odpoledne se na ně nedá stoupnout, jak jsou rozpálené, jindy zase nesnesitelně kloužou, protože zničehonic namrznou. Nemluvě o schodech, které se propadnou, když na ně stoupnete, a ještě lépe se propadnou všechny naráz, takže letíte volným pádem o poschodí níž.

A to je jen zlomek rozverností, kterými hogwartské schody trpí a obveselují hradní osazenstvo.

Velkou zajímavostí je taktéž poznatek týkající se čím dál tím chaotičtějšího pohybu hradních schodů. Traduje se, že Rowena byla schopna začarovat moc magických předmětů do nesmrtelných objektů tak, aby kouzlo účinkovalo i po její smrti. Byla to však ona, kdo schodům velel, a za jejího působení na hradě ji bradavické schodiště, dá se říci, poslouchalo a v jeho chování byl určitý řád, určitý organizovaný a zaběhnutý systém. Každou středu vedly tam, každý čtvrtek onam a tak dále. Po smrti Roweny se však schody staly rozpustnými, jako by již neměly koho poslouchat. Jako by nad nimi již nikdo nedržel svou ochrannou ruku. Tehdy se staly ještě temperamentnějšími, než jaké je Rowena stvořila, a perfektně odrážejí poťouchlost, jíž se vyznačují všichni příslušníci Havraspáru.

Za celá staletí se nenašel nikdo, kdo by byl s to převzít moc nad bradavickým schodištěm opětovnou vládu a Rowenu v její funkci nahradit. Zdali se v budoucnu někdo takový objeví, to ukáže jen čas...